Tvůj nemocný, je dospělý člověk
Tvůj nemocný, je dospělý člověk (nechovej se k němu jako k dítěti). Pamatuj, není to tak dávno, kdy ses k němu jako k dospělému choval. Pouze nemoc ho zahnala do úzkých a uvrhla na lůžko. Uvnitř nejspíš zůstal uvažující člověk, nechovej se k němu jako k dítěti. Navenek se může zdát oslabený, ale uvnitř je nadále silný člověk, který bude uražen, pokud s ním jednat jako s dítětem. Naučte se trpělivosti-je to nejlepší lék na mnohé problémy. Tvůj nemocný má také stále stejné záliby, jaké měl před příhodou. Překvap ho, dones mu třeba jeho oblíbený časopis, knihu, vůni, prostě cokoliv, co měl rád. Potěší ho to a uvidíš, že bude dělat také větší a rychlejší pokroky.
Moje zkušenost: Jak já nenáviděl dětský slabikář a podobné pomůcky. Mám dospělé chutě a chci dospělé pomůcky.
Hledej a najdi vzor pro svého nemocného
Moje zkušenost: Já chodím do nemocnic ve svém okolí a pomáhám lidem po CMP najít smysl života. Mám tu zkušenost, že nestačí jedna návštěva, ale potřeba je jich víc.
Když Tě Tvůj nemocný vyžene, nechce s Tebou mluvit nebo nemá zrovna náladu, nevzdávej to a choď za ním pořád dokola. Nikdy nevíš, co se mu děje v hlavě a jak těžké to pro něj je.
Jako by nemocný vnímal
To je strašně složité,
vnímání – je potřeba jednat tak, jako by nemocný vnímal, on taky většinou vnímá. Jenom to neumí dát najevo. Zkoušejte s ním komunikovat, jak jen to půjde. Kývat hlavou, nebo si zahrajte na mrkanou. ANO – několik rychlých mrknutí NE zavřít oči a držet je chvilku zavřený. Zkuste to. Můžete svému nemocnému donést také fotografie, pomocí kterých může ukázat své přání. Cesty se vždy najdou, stačí jen chtít.
Mozek potřebuje čas
Když Vašemu blízkému se stane příhoda, jeho mozek utrpěl veliké trauma, z kterého se musí vzpamatovávat.
Můj mozek se vzpamatovával řadu týdnů ba měsíců.
Musíte si uvědomit, že po CMP potřebuje si mozek oddychnout. Protože mozek je to, co bylo postiženo. Ne ruka, nebo noha. Mozek. A on teď mnohem vice odpočívat. Dejte svému nemocnému čas na pořádný odpočinek.
Moje vlastní zkušenost: když jsem se probral z kómatu tak to trval měsíc, tak první rok jsem spal 12 – 16 hodin denně. A potřeboval to, můj mozek.
I díky tomu jsem tam, kde jsem.
© 2025 Jan Dohnálek